Polévka z bedýnky




Ale ale to zní nějak podivně. Polévka z jednoho hrnce, polévka z pytlíku, budiž, ale kdo kdy slyšel o polévce z bedýnky? Přiznám se, že i já podlehla módnímu bedýnkování, a objednala jsem si na www.ebio-shop.cz dodávku sezónního ovoce a zeleniny. V neděli na večer stanuli u mých dveří dva spanilí farmáři v náručí s bedýnkou plnou pokladů z hospodářského dvora ve Vyšínku.

Moje bedýnka za 350 Kč obsahovala:
půlku zelí, cuketu, 4 rajčata, 3 nakládačky, mirabelky, 2 červené řepy, půl kila červených brambor, 3 mrkve, 4 stonky řapíkatého celeru, 6 vajec...chyběla avizovaná dýně hokkaido a šalotka, asi ze zrovna neurodily...

Někomu to možná připadá málo, ale mně, ubohé Pražačce odkázané na špatně zásobované supermarkety a občasné farmářské trhy, srdce vybubnovalo pochod radosti, když spatřilo tu nádhernou úrodu z českých polí. Hlavou mi okamžitě začaly vířit desítky receptů, díky kterým bych mohla využít zeleninu na maximum. A protože se výrazně ochladilo, vrhla jsem se na přípravu vydatné polévky. Nebyla bych to já, abych se pro inspiraci nepřenesla do milované Itálie.

Minestrone estiva
Letní zeleninová polévka







4 rajčata
1 cuketa
2 mrkve
2 stonky řapíkatého celeru
3 brambory
1 červená řepa
2 stroužky česneku
2 polévkové lžíce zmraženého hrášku
2 velké listy bílého zelí
hrst nasekané petržele
100 gr předem namočených bílých fazolí
1 žlutá cibule

olivový olej
sůl a pepř
strouhaný parmezán podle chuti


Pravá italská minestrone musí obsahovat nejméně deset druhů zeleniny. To díky bedýnce a zásobám v lednici hravě splním. Ingredience se postupně přidávají do obrovského hrnce a vaří a vaří a vaří...čím déle tím lépe, italské kuchařky doporučují nejměné hodinu a půl. Celý proces začíná u cibulky a česneku, které se nechají zezlátnout na olivovém oleji. Přidá se nejtvrdší zelenina nakrájená na kostičky, čili mrkev, brambory, řepa, celer, plus předem namočené fazole. Podlijeme horkou vodou, provaříme a za půl hodiny přidáme zbývající zeleninu. Osolíme, opepříme a necháme probublávat tak dlouho, dokud nám čas a nedočkavé chuťové buňky dovolí. Ke konci vaření posypte nasekanou petrželkou. Výsledkem má být hustá polévka, ve které lžíce udělá stojku. Polévka se servíruje s čerstvě nastrouhaným parmezánem, který minestrone ještě více zahustí a podá definitivní důkaz, že vařit vydatné polévky lze i bez jíšky.


A na závěr fotodůkaz, že bedýnka se ještě více než mě líbila kocourkovi Bertíkovi. Bertík si z bedýnky udělal...

... pelíšek




... hřiště


... i pozorovací posed

Komentáře

  1. Milý článek, krásné fotky! U nás bedýnky nejedou, ale máme trh. Místo spanilých farmářů tahá tašky se zeleninou můj milovaný manžel!!!
    Tuhle polévku se chystám vyzkoušet už dlouho, tenhle článek mě konečně popostrčil!

    OdpovědětVymazat
  2. Jsem si jistá, že manžel tahá tašku s upřímnou láskou a vidinou dobrého jídla za odměnu :) Minestrone vypadá na první pohled složitě, ale vlastně je to jen eintopf se spoustou zeleniny...

    OdpovědětVymazat
  3. Polévka pěkná, ale ta popisovaná bedýnka by mi asi nevyhovovala - hm, je to sice až na práh, leč zdá se mi to i tak dosti drahé, no nevím.

    OdpovědětVymazat
  4. Právě proto jsem napsala, co "vše" bedýnka obsahuje, ať se každý rozhodne podle sebe. Já vyzkoušela jednou a myslím, že i naposledy. Zlaté farmářské trhy...

    OdpovědětVymazat
  5. Jezdili jsme na trhy do Klánovic a teď jsem začala bedýnkovat. Jednou za 14 dní mám velkou bedýnku za 400,-. Nadšená a spokojená jsem pokaždé, v první byly malé brambůrky, žlutá a červená cibule, jedna bulva fenyklu a řapíkatý celer, ledový salát a čínské zelí, sáček zelených fazolek, svazek mrkve, malá hlávka zelí, hrst minirajčátek a pár (tak osm kousků) letních jablíček a zelených paprik.
    Sušila jsem celerovou nať a měla jsem co dělat, zeleninu za 14 dní zpracovat! Moc ráda bedýnku vybaluju, ohmatávám a očichávám :-), okamžitě se vrháme na čerstvou mrkev :-).

    OdpovědětVymazat
  6. Vaše bedýnka vypadá podle popisu úžasně. Můžete mi prozradit dodavatele? Vyzkouším ráda něco nového!

    OdpovědětVymazat
  7. Přesně tak! Všechny ty úžasné, barevné a vynikající polévky LZE vařit bez jíšky :) Co nezahustí parmazán, to dotvoří ponorný mixér.
    V bedýnce, kterou si dnes navečer vyzvednu, bude kromě ostatní zeleniny i dýně, takže mne v nejbližších dnech nejspíš čeká dýňová polévka :D
    Kocourek je moc krásný a je dobře, že si občas s chutí dá i zeleninu. To náš vybíravý Boris moc ne, ani v polévce, Pruháček miluje kyselé okurky.
    Měj se pěkně
    P.

    OdpovědětVymazat
  8. Ano, ponorný mixér je i můj nejvěrnější kamarád. Děkujeme za kompliment, kocourkovi vyřídím. Mám ještě zrzečka Ferdu, ale ten se nerad fotí :( Kočičí pozdravy Boriskovi a Pruháčkovi!

    OdpovědětVymazat
  9. Ty bedýnky vám závidím, ale i přeji. Já sama bych bedýnkování chtěla jednou vyzkoušet, ale nejspíš se mi to podaří až budu trochu starší, ale určitě si to nenechám ujít a už jsem si naplánovala, že budu pravidelně odebírat, ale teĎ jaksi ještě nemůžu. Ta polévka musí byt báječná!

    OdpovědětVymazat
  10. Kromě bedýnkování máme teď v Praze novinku - farmářské trhy, už skoro v každé čtvrti :)) Ale bedýnka je pohodlnější - člověk (= křehká žena:) nemusí tahat sám tašky :(

    OdpovědětVymazat
  11. nevím, kam tento komentář umístit, tak ho přidám pod to, co jsem právě zkonzumovala:-)

    Chtěla jsem poděkovat za inspiraci a veselé čtení. Knihu jsem si koupila v Praze v Luxoru na nádraží, když jsem se vracela po týdnu z Francie od přítelovy rodiny, tedy minulý týden v neděli. Návrat je vždycky tak trochu kulturní šok, jak by řekla moje učitelka francouzštiny:-).
    A tak jsem ji skoro celou přelouskala jen za cestu pendolinem do Olomouce. Zbytek jsem dočetla ještě před spaním a hned druhý den jsem oznámila, že začíná italský týden. Přítel je opravdu mlsný Francouz, který skvěle vaří a sleduje aktivně francouzské pořady věnující se vaření, ale rád objevuje i pokrmy jiných národů. Já jsem se zatím zmohla jen na základní představení kuchyně české a trochu indické.
    Po přečtení knížky bylo mým prvním posláním zjistit, jestli se dá u nás sehnat pecorino romano a šafrán. V Olomouci je malý obchůdek se sýry, kde pravidelně kupuji pecorino prato sardo a parmezán. K mému překvapení ho měli. Další překvapení, ten sýr není nijak výrazný, ale je slaný. A šafrán měli taky. Paní žertovala, že v obchůdku s kořením na 4 metrech čtverečních najdu opravdu všechno:-). Takže jsem začínala se špagety alla carbonara a samozřejmě s tiramisů. Smála jsem se, když se mě přítel zeptal na stejnou otázku jako byla v knížce, co jsem tam dala za krém k těm špagetám. Špagety jsem koupila podle rady opravdu italské a můžu říct, že rozdíl je tu opravdu veliký. Ty se snad nedají rozvařit!!!!!
    Druhý den jsem zabrousila na blog a našla jsem další recepty, takže jsem změnila plán a pokračovala s cuketovými závitky s tuňákovou náplní a dezertem semifredo al caffe. Ve středu jsem přiběhla z práce a rychle připravila lilky na parmský způsob. Ve čtvrtek jsem byla celý den v Brně a plánovala koupit v Tescu rybu. To je snad jediný obchod, kde jsem viděla čerstvé mořské ryby. To mi tu u nás chybí. Když jsem ve Francii, láduju do sebe celý týden ryby a mořské potvory, abych si to trochu vynahradila. Ale představa, že cestuju přetopeným vlakem a v kabelce mi v kupé smrdí dvě ryby…. No nakonec jsem odjížděla z Brna s prázdnou. Té večerní pražmy pečené s brambory jsem se nechtěla vzdát, tak jsem vystoupila v Olomouci o dvě zastávky dřív a zkusila jsem to v obchodě, kde nabízeli zvěřinu a ryby. Byla jsem úspěšná a koupila jsem i lososa na pátek. Trochu mě zarazily poznámky prodavačů, když jsem chtěla uříznout tak dva větší plátky z lososa. Prý aby jim tam taky něco zbylo. Tak toho lososa měli na ozdobu? Když ho nechtějí prodat, tak proč ho nabízí?
    No nic, večer je pražma a v pátek losos, tak jak říká recept, jen s citrónovou šťávou. Přítel se směje, že i já, co jí všechno hodně propečené, si poprvé pochutnávám na polosyrovém lososu. A to je co říct, než jsem poprvé pozřela sushi, vzalo mi to hodinu psychického přesvědčování a minutové máčení v sójové omáčce a velké porci wasabi.
    Sobota je další pasta, tedy špagety alla menta. Můj přítel říká, že lepší kombinaci pasty nikdy nejedl. Myslím, že tohle je vážně kompliment od mlsného Francouze. Opražená červená cibule mi připomíná chutí houby. Bylo to vážně skvělé, jen si pak říkáme, že dvě deci oleje na 100g špaget je pro nás moc. Ta přebytečná omáčka stejně zůstane na dně talíře.
    A dnes tedy končím italský týden polévkou Minestrone. Je báječná a vymohla jsem si ještě jeden týden italského vaření, protože jsem nezkusila domácí ravioly, soté ze sójového masa, toho králíka, kterého mám vyhlídnutého v obchodě se zvěřinou a rybami, určitě pizzu a fenykly. Akorát je problém, že teď asi není fenyklová sezóna. V Bille je normálně kupuju, ale teď jsem je tam neviděla. A samozřejmě koláč s fíkovou zavařeninou, protože té máme v lednici až moc. Francouzští příbuzní měli velkou úrodu fíků:-)). A pak mám v plánu ještě spoustu receptů….. jen s tou chobotnicí a sépií to vidím bledě...

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky