Štítky

aronie (1) asie (2) bazalka (1) Befana (1) bešamel (4) bez černý (1) bolognese (1) brambory (3) bruschetta (3) bylinky (3) caponata (1) castagnole (1) cestování (1) crostata (1) cuketa (7) cukroví (2) čaj (2) čekanka (2) červená řepa (1) čokoláda (2) detoxikace (1) dezert (16) dolce vita (2) domácí likér (2) drobenka (3) Dýně (5) fazole (1) fazolky (1) fíky (1) focaccia (1) gnocchi (1) granita (1) grappa (1) grissini (1) Houby (7) hrušky (1) humr (1) cheesecake (2) chléb (7) chobotnice (1) chřest (5) Itálie (31) jablka (1) jahody (3) jaro (3) jehněčí (1) juglon (1) karamelizovaná cibule (1) kaštany (1) klíčení (1) koblihy (1) koláč (10) kompot (1) kopřiva (1) králík (1) kuře (4) kuskus (1) kvásek (6) květák (2) kynuté těsto (7) lasagne (1) léto (9) lilek (2) luštěniny (4) mák (1) marmeláda (2) maso (3) masopust (4) máta (1) matcha (4) minestrone (2) moře (3) oběd (1) olivy (1) omáčka (1) Ořechovice (1) ostružiny (1) ovoce (3) panettone (1) parmezán (2) paštika (1) pesto (3) pizza (1) plody moře (2) podzim (8) pohanka (2) polévka (13) pomazánka (2) předkrm (3) příroda (2) pučálka (2) radicchio di Chioggia (1) rady (1) ragú (2) rajčata (5) rajčatová omáčka (1) rakytník (1) rebarbora (1) regionální kuchyně (1) restaurace (4) Restaurant Day (3) rostlinné mléko (1) ryby (3) rýže (3) salát (9) semínka (1) slané pečivo (2) slaný koláč (2) slaný nákyp (1) slávky (1) sójové maso (1) sušenky (2) syrová strava (1) šípky (2) Španělsko (2) šťáva (1) štrúdl (1) těstoviny (7) tiramisu (1) Topinambury (1) Toskánsko (3) třešně (1) tuňák (1) václavky (1) Vancouver (1) Vánoce (6) vatikánský chléb štěstí (1) vegetariánské jídlo (47) Velikonoce (1) vývar (2) zavařování (1) zelenina (9) zelí (1) zima (3) zmrzlina (3)

sobota 18. února 2012

Velká lanýžová záhada



Už staří Římané si pochutnávali na podivných podzemních bramborách s dráždivě posvátnou chutí. Prý je připravovali na popelu a konzumovali s medem, aby ještě více posílili jejich afrodisiakální účinek. Lanýže, ať už černé nebo ještě vzácnější bílé, patří k nejvyhledávanějším labužnickým lahůdkám, mezi nejdražší patří bílé lanýže z okolí italského městečka Alba v kraji Piemont. Filozof, spisovatel a gurmán Jean Anthelme Brillat-Savarin o nich ve svém gastronomickém díle Physiologie du goût (Fyziologie chuti) neváhal prohlásit, že jsou démantem kuchyně. I když podstata lanýžů přitahuje mýty, jeden z nejznámějších například tvrdí, že lanýže vznikají za bouře v místech, kde do země udeří blesk, jde vlastně o hlízy vyskytující se pod listnatými stromy v hloubce nejméně 30 cm pod zemí. Nejvyhledávanější jsou lanýži rašící pod duby, ale nachází se i pod jilmy, topoly, lískovými ořechy. Zimní černý lanýž z Monti Lepini se nedávno zatoulal i do mé kuchyně, jeden z nejcennějších dárků od mé drahé italské přítelkyně, jaký jsem kdy dostala.



Staré francouzské přísloví varuje: „Ti, kdo si přejí vést ctnostný život, by se měli vyvarovat lanýžů.“ Italové tvrdí, že do dvou hodin po požití lanýže se dostaví afrodisiakální účinky. Já zvolila pro jistotu společnost kamarádky a prostou úpravu lanýžů - omýt pod proudem tekoucí vody, nastrouhat a promíchat s panenským olivovým olejem, jemně osolit, posypat hladkolistou petrželkou a spojit se špagetami uvařenými al dente. Když jsem začala lanýž strouhat, překvapila mě jeho mramorovaná struktura, pravidelně nepravidelná v letokruzích soustředěných kolem srdíčka.


Lanýž má tak výrazné aroma, nenapadá mě lepší přirovnání než k pižmu, že je přímo zakázáno snažit se ho něčím vylepšit. Pár zásad pro zpracování lanýžů: Lanýže se nesmí nikdy vařit nebo ohřívat! Nikdy nemíchejte lanýže s výraznými sýry! Vždy používejte extrapanenský olivový olej nebo přepuštěné máslo a mořskou sůl!



Jakožto vášnivá houbařka sním o tom, že jednoho dne najdu v kořenech dubů i já svou černou perlu. Už ale vím určitě, že mi při hledání lanýžů nebudou společníky kočky - lanýž totiž obcházely obloukem, vůbec jim nevoněl. Nevadí, půjčím si cvičeného pašíka :)