Kalamáry - šlechtici mořských hlubin
Proč podlézám slizkým potvůrkám tak lichotivým titulem? Kvůli jejich krvi, která není obyčejně modrá, ale ametystově fialová. Představte si, že jsem na svoje mořské oblíbence narazila v hypermarketu Albert na pražském Chodově, kde byli k dostání za víc než příznivou cenu: 240 kč za kilo! I losos a pražma jsou dražší, takže jsem si nečekaně přinesla domů osm krásných hlavonožců.
Tady jsou v plné kráse, přímo z ledového pultu:
A protože mi vůbec nevadí čištění mořských potvor, ba naopak takové příležitosti přímo vyhledávám, pustila jsem se do pucování. Nejdřív odtrhnout hlavičku i s chapadélky od vakovitého těla, z něj vytáhnout vnitřnosti a průhlednou kost, která vůbec nevypadá jako kost ale jako průsvitné želatinové brko, z hlavičky vytlačit zoubky, všechny poživatelné kalamáří části oprat pod proudem studené vody a sloupnout skrvnitou kůži.
Voila, očištěné kalamáry:
Po dvacetiminutovce nádherné voňavé piplačky se rozhoduji, co s nimi. Na klasické calamari fritti nemám chuť, a tak se rozhodnu pro calamari v citronovém soté.
Calamari al profumo di limone
300 gr neočištěných kalamárů na osobu
2 stroužky česneku
1 dl bílého vína
olivový olej
lžíce nasekané petrželky
šťáva z půlky citronu
Do pánve nalijte olej, až se rozehřeje, vhoďte do něj česnek, nechte ho zezlátnout a poté přidejte kalamáry nakrájené na kousky. Podlijte vínem a duste dvacet minut. Na závěr přidejte šťávu vymačkanou z půlky citronu, mírně osolte a posypejte nasekanou petrželkou. Budete překvapeni barvou výsledné šťávy, kterou mají na svědomí kalamáry - je nafialovělá. I když očištěné kalamáry vypadají jako kdyby byla jejich tělesná schránka stvořená z perlového hedvábí, přece jen sem tam uvidíte nafialovělou nitku, která zdobí kalamáří kabátek jako výšivka. Rozhodující důkaz, že kalamáry mají ametystovou krev, dostanete až při jejich tepelném zpracování.
Kalamáry na talíři volající po snědení
Musím uznat, že kalamáry byly opravdu čerstvé a také drobné, jak mají být. Pokud jsou větší, vyžadují delší tepelnou úpravu. Moji vyvolení byli ještě holobrádci. Jejich jedinou nevýhodou je nevyhnutnelná skutečnost, že se při vaření smrsknou téměr o polovinu, s tím se musí počítat.
Příště jich koupím víc!!!
Kalamáry kuchat ještě neumím, je to zvláštní záliba:)
OdpovědětVymazatAle v takové úpravě bych si je dala...
Mořské potvory všeho druhu jsou můj koníček :))
OdpovědětVymazatVelmi pěkné stránky, já sice miluji českou kuchyni(hlavně na podzim a v zimě), ale v létě mám ráda kuchyni středomořskou. Zatím jsou to u mě spíše lehké pokusy, ale zde to Itálií přímo žije.Gratuluji!
OdpovědětVymazatDěkuju upřímně! Já se vůbec české kuchyně nezříkám, vyrostla jsem na ní a kachně nebo svíčkové nikdy neodolám. Jsem italofil a tak jsem si dala za úkol, že můj blog představí italskou kuchyni v různých souvislostech, nejen formou receptů. Ať se vám daří!
OdpovědětVymazatZdravím a děkuju za nádhernou inspiraci přímo z Itálie! Je super mít naservírováno takovéto parádní povídání z kuchyně cizí země v rodném jazyce, v konfrontaci se znalostí českých reálií:-)) Přeju hodně úspěchů a těším se na další články!
OdpovědětVymazatEvi, umím si představit sedět na molu s talířem plným kalamárů od tebe a šplouchat nohama ve slané vodě! :-) Asi bych se už nikdy nechtěla zvednout ... moře mě fascinuje a jeho plody jsou pro mě to nejlepší do talíře. Zrovna se chystám na nákup čerstvých rybích dobrůtek, tak snad budu mít štěstí a něco pozoruhodného na pultě v moři ledových krystalků ulovím.
OdpovědětVymazat