Štítky

aronie (1) asie (2) bazalka (1) Befana (1) bešamel (4) bez černý (1) bolognese (1) brambory (3) bruschetta (3) bylinky (3) caponata (1) castagnole (1) cestování (1) crostata (1) cuketa (7) cukroví (2) čaj (2) čekanka (2) červená řepa (1) čokoláda (2) detoxikace (1) dezert (16) dolce vita (2) domácí likér (2) drobenka (3) Dýně (5) fazole (1) fazolky (1) fíky (1) focaccia (1) gnocchi (1) granita (1) grappa (1) grissini (1) Houby (7) hrušky (1) humr (1) cheesecake (2) chléb (7) chobotnice (1) chřest (5) Itálie (31) jablka (1) jahody (3) jaro (3) jehněčí (1) juglon (1) karamelizovaná cibule (1) kaštany (1) klíčení (1) koblihy (1) koláč (10) kompot (1) kopřiva (1) králík (1) kuře (4) kuskus (1) kvásek (6) květák (2) kynuté těsto (7) lasagne (1) léto (9) lilek (2) luštěniny (4) mák (1) marmeláda (2) maso (3) masopust (4) máta (1) matcha (4) minestrone (2) moře (3) oběd (1) olivy (1) omáčka (1) Ořechovice (1) ostružiny (1) ovoce (3) panettone (1) parmezán (2) paštika (1) pesto (3) pizza (1) plody moře (2) podzim (8) pohanka (2) polévka (13) pomazánka (2) předkrm (3) příroda (2) pučálka (2) radicchio di Chioggia (1) rady (1) ragú (2) rajčata (5) rajčatová omáčka (1) rakytník (1) rebarbora (1) regionální kuchyně (1) restaurace (4) Restaurant Day (3) rostlinné mléko (1) ryby (3) rýže (3) salát (9) semínka (1) slané pečivo (2) slaný koláč (2) slaný nákyp (1) slávky (1) sójové maso (1) sušenky (2) syrová strava (1) šípky (2) Španělsko (2) šťáva (1) štrúdl (1) těstoviny (7) tiramisu (1) Topinambury (1) Toskánsko (3) třešně (1) tuňák (1) václavky (1) Vancouver (1) Vánoce (6) vatikánský chléb štěstí (1) vegetariánské jídlo (47) Velikonoce (1) vývar (2) zavařování (1) zelenina (9) zelí (1) zima (3) zmrzlina (3)

pondělí 4. dubna 2011

Jak se Češka "pastu" vařiti učila...




Na obrázku nejsem já (bohužel :), ale modelka v kalendáři Lavazza 2009, který pro tuto tradiční italskou značku nafotila světoznámá fotografka Annie Leibovitz. Nicméně obrázek přesně zachycuje můj vztah ke špagetám - obrovskou lásku. Lásku nebeskou, nesmírnou, nekonečnou. Lásku tak velkou, že v ní plavu jako ryba ve vodě. Jen když dvakrát denně uvařím (nejraději špagety na sto způsobů - věřte nebo ne "pastu" můžu jednou i dvakrát denně, stala se ze mě poloItalka :), cítím se v bezpečí. A šťastně. Už mi nestačilo jen poskytovat recepty zvídavým kamarádkám a psát si blog, muselo to všechno spatřit světlo boží v nějaké velmi dobře chutnající formě. Odpovědi na všechno, co toužíte vědět o pastě, ale bojíte se zeptat, najdete ve "špagetové" love story ŘÍKAL JSI TI AMO, kterou má na svědomí má maličkost. Kniha vznikla stejně jako tento blog z obrovské touhy, je dítětem mých italských radostí.
Ukázka z knihy:
Na začátek musím definovat jedno základní pravidlo: zapomeňte na všechno, co jste kdy četli na obalech pasty, zvláště na těch českých. Zkuste vymazat ze své kulinářské databáze všechny nánosy, které se tam v průběhu let usadily a visí jako krápníky ve vašem gastronomickém podvědomí.
Teď jste připraveni začít.
  • Základem úspěchu je pochopit, co je pasta. A to je velmi jednoduché: pasta rovná se rozemletá tvrdá pšenice (semolina) smíchaná s vodou a následně usušená. Vařením jí přidáte objem, takže v podstatě jde o uvařenou mouku.
  • Rozšifrujte italské zaklínadlo: al dente. V českých receptech na vaření pasty se usídlil překlad „na skus“. Ráda bych osobně poznala původního autora tohoto překladu, který už desetiletí všichni bez rozmyslu opakují či opisují. Co znamená ono záhadné slovíčko skus, kterému možná rozumí váš zubař, ale pro vás je nesrozumitelné? Trošku chápu, že si překladatelé neví rady. Jedná se o schopnost, vlastní a vrozenou pouze Italům, totiž rozpoznat při vaření tuhost pasty přesně v momentě, kdy převládá tvrdost nad měkkostí. Možná by bylo praktičtější naučit se vnímat „lepivost“ pasty. Když špageta slepí vaše prsty jako lepidlo, jemně péruje a navrací se vždy do svého původního tvaru, je uvařená správně, jakmile se při stisku rozmáčkne a „rozblemtá“, je převařená. „Lepidlo“, které pasta obsahuje, se jmenuje hezky česky lepek. A právě on má na svědomí onu zázračnou elasticitu pasty. Mně osobně trvalo téměř dva roky, než jsem se naučila scedit špagety přesně v momentě M. Výraz al dente se používá v širším kontextu, pokaždé když se jedná o určení délky vaření ve vodě. Uvařené al dente mohou být také rýže, hrách, brambory či mrkev.
  • Nikdy nešetřete vodou. I kdybyste vařili jen jedinou porci pasty, vždycky dejte vařit plný hrnec vody. Platí jednoduchá přímá úměrnost: čím více pasty vaříte, tím více vody potřebujete.
  • Na solení vody používejte mořskou krystalovou sůl. Změkčuje vodu a lépe se váže na pastu. Solí, stejně jako vodou, nešetřete. I moje oblíbená Sandtnerka radila, aby se nudle házely do „přesolené vařící vody“.
  • Vodu osolte až v momentě, kdy se začne vařit. Voda náhle jako by zmléční, ale varem se vyčistí a bude opět čirá.
  • Jakmile pastu hodíte do hrnce, promíchejte ji dřevěnou vařečkou, ať nepřilne ke dnu.
  • Až se přehoupne čas vaření pasty do druhé poloviny, začněte ochutnávat, nespěchejte, vidličkou opatrně vylovte nudli, ochutnávejte jednou, dvakrát, třikrát, až získáte pocit, že pasta je přesně al dente.
  • Ignorujte návody, které radí, že se má uvařená pasta propláchnout studenou vodou. Tento způsob se praktikuje pouze v případě, že chcete pastu použít na přípravu salátu.
  • Slitou vodu z pasty nikdy zcela nevylévejte, vždy si ponechejte tak dvě naběračky. Voda obsahuje vyvařený škrob, a proto se bude hodit při zahušťování omáčky. Ostatně v minulém století se v takto použité vodě mylo nádobí, škrob je výborné odmašťovadlo.
  • Nikdy, opakuju nikdy, nekupujte pastu vyrobenou v Čechách. Mám výborné zkušenosti s italskou pastou značek Barilla, De Cecco, Agnesi, Riscossa. Cenový rozdíl není velký, zato ten chuťový je přímo propastný. Italské těstoviny jsou dokonce chráněné zákonem. Můžete si být jistí, že neobsahují žádná barviva a konzervanty, protože používat tyto přídavné látky při výrobě pasty je v Itálii zakázáno. Když si koupíte nejlevnější česká kolínka a podíváte se na jejich složení, bude vám jasné, proč je nejíst.
  • Vím, že na pultech českých supermarketů i obchodů se zdravou výživou je stále populárnější celozrnná a různě barevná pasta. Ta ale do typické italské kuchyně nepatří. Na obalech vždy pátrejte po výrazu semolina – tvrdá pšenice, to je základ pro kvalitní pastu, která výborně absorbuje vodu.
  • A nakonec můj soukromý trik: Pokud teprve začínáte pronikat do tajů vaření pasty, nestyďte se používat minutovník. Vždycky se podívejte, jaká doba vaření je uvedená na obalu pasty. Odečtěte minutu a na tuto zredukovanou dobu nastavte minutovník. A pamatujte si: vždycky je lepší nedovařená tvrdá pasta než rozvařená měkká! Víte, jak trpělo moje sebevědomí, když jsem pastu neuhlídala, a tak letěla, chudinka převařená, rovnou do koše! Kolikrát? To ani nedokážu spočítat!

Více o knize:
Knihu "Říkal jsi TI AMO" vydává v těchto dnech prestižní nakladatelství MOTTO, které na český trh uvádí již dvacet let významné autorky jako Halina Pawlowská, Irena Obermannová, Iva Hercíková či Barbara Nesvadbová. "Říkal jsi TI AMO" je první příběhem ze zcela nové ediční řady "příběhů psaných s chutí" a navazuje na celosvětově velmi populární žánr reprezentovaný například knihami Pod toskánským sluncem Frances Mayesové nebo Jíst, meditovat, milovat od Liz Gilbertové. V knize, inspirované vlastním prožitkem, autorka sugestivně popisuje příběh ženy, která souběžně prožívá dva milostné vztahy – jeden s novým mužem, druhý s Itálií, která se pro ni stala druhým domovem.
Anotace:
Příběh mladé Češky, která se jedné letní noci zamiluje do atraktivního cizince. Pod jeho vlivem začíná měnit své každodenní zvyky a zcela podléhá nejen kouzlu romantického muže, ale především Itálie. Je snad konečně zamilovaná? Ale do koho víc – do Massiho, nebo do božské italské kuchyně? Hrdinka je okouzlena středomořským způsobem života la dolce vita a s humorem přibližuje římské zvyklosti, charakter italských mužů, návštěvu rušných trhů, i to, jak správně vařit pastu. Kniha je plná vzpomínek na Itálii, podmanivého vyprávění o pozoruhodnostech a krásách Lazia, a nadto je proložena desítkami lahodných receptů, odkoukaných přímo z kuchyně italské mamma.
Dozvíte se…
  • jak se hrdinka sbližovala s italskou rodinou
  • zda dokázala místo houskových knedlíků uvařit špagety al dente
  • co je sugo, mezzaluna, tostapanne, soffritto… a mnoho dalších kulinárních zajímavostí
  • jak peprně italsky zanadávat, i jak vyznat lásku…
Kniha je k dostání ve všech dobrých knihkupectvích, na www.albatrosmedia.cz, nebo v gastronomickém boutique BELLA STRADA.

http://www.motto.cz/rikal-jsi-ti-amo/

39 komentářů:

  1. Návod na "pastu" si píšu za uši a zítra vyrážím do knihkupectví!

    OdpovědětVymazat
  2. Velká gratulace k vydánůí knihy...už se těším, až se začtu. To budou chutě!!! :)

    OdpovědětVymazat
  3. Posílám nové knize do světa samá dobrá přání, je to jistě nádherný pocit vidět ji po vší vynaložené práci vytištěnou a voňavou...

    OdpovědětVymazat
  4. Gratuluju, už včera jsem si objednala na knihyzdarma.cz a ke knize přihodila do košíku dvě namluvené dětské knihy na CD - možná už první vánoční dárek. Asi budu letos připravený Ježišek:-D!
    K těm špagetám, já se už po poslední zkušenosti opravdu budu orientovat jen na ty italské. Vařila jsem špagety "česká cena?" nebo nějaký podobný název opravdu al dente, připravovala jsem je na zapékání a to je vytažené z hrnce hned proliju olivovým olejem, aby se neslepily. Jakmile jsem to provedla s tou českou cenou, vytvořil se mi z nich jakýsi zhňácaný, slepený chuchvalec, nevěřila jsem vlastním očím. Jednotlivé špagety se rozslizly skoro do konzistence kaše.

    OdpovědětVymazat
  5. Tak jsem si knihu objednala v našem knihkupectví a už jen můžu čekat až přijde SMS v tomto znění: Vámi objednaný titul je možno vyzvednout na prodejně! Už se těším!!!

    OdpovědětVymazat
  6. Evičko, moc gratuluji, už jsem si jí včera koupila a část jedním dechem přečetla. Musela jsem se držet, abych nečetla do rána, ale večer budu pokračovat a zítra vyrážím pro italské potraviny :))))

    OdpovědětVymazat
  7. Moc moc gratuluji a těším se, až na knihu narazím v knihkupectví. Pokud bude stejně úžasná jako Tvůj blog, tak se mám opravdu na co těšit :-).

    OdpovědětVymazat
  8. Můžu se zeptat - je to jen o vaření nebo i o lásce? Můj bývalý je Ital, tak jsem chtěla vidět nějaké srovnání, jestli jsem byla magor já nebo on...dočtu se něčeho takového v této knížce?:)

    OdpovědětVymazat
  9. Všem velmi děkuji za milé komentáře a podporu. Modlím se, aby vás knížka nezklamala. Co se týká dotazu, zda je kniha pouze o vaření - tak není, na své si přijdou milovníci kvalitního jídla (kniha obsahuje recepty klasické římské domácí kuchyně), i přiznivci milostných příběhů. Je to love story, příběh milostného vzplanutí Češky k Italovi, která je nejdříve okouzlena vším italským, ale časem naráží na spoustu nepochopitelných skutečností. Například: Proč její milý bydlí ve 30 letech u své maminky a absolutně nemá v plánu se odstěhovat? Proč italské ženy trpí milenky svých partnerů? Proč Italové nikdy nepochopí, že se Česká republika rozpadla v roce 1992 a neustále používají výraz Československo (i poté, co jim desetkrát zopakujete, že jste z České republiky)?

    OdpovědětVymazat
  10. Gratuluji k vydani knihy (a trosku tise zavidim) :-)

    OdpovědětVymazat
  11. Gratuluji a jdu se po knize poohlédnout! Bude totiž určitě tak čtivá a příjemná jako tento blog. Moc se těším :-)))
    P.

    OdpovědětVymazat
  12. Milá Evo,
    dopoledne jsem knihu dostala kurýrní službou. Začetla jsem se poctivě od začátku do strany čtrnáct, dalších pár stránek zběžně prolistovala a pak jsem knihu uložila až na dno kabelky a kabelku pro změnu až na dno šatní skříně. Číst ještě chvilku a asi bych jí už nedala z ruky. A to se v zaměstnání nehodí. Moc se těším na svojí večerní klidnou chvilku a myslím, že skončím jako anonymní komentář č. 6, budu číst jedním dechem celou noc. A to se mi už dlouho nestalo. Líbí se mi tvůj styl psaní, moc se mi líbí, jak je kniha postavená. Nechci být patetická a taky jsem zatím dočetla až do strany čtrnáct, ale zdá se mi, že jsi psala srdcem. Strašně moc se ti to povedlo. Velká gratulace!

    OdpovědětVymazat
  13. jej,tak toto musim mat:))mooc gratulujem,a dufam,ze ju zozeniem aj na Slovensku:)

    OdpovědětVymazat
  14. @Toffo, lepší odezvu jsem si nemohla přát ani ve snu, moc děkuju za krásný ohlas. Ano, knížku jsem skutečně psala od srdce, napsala jsem ji během 3 měsíců, chtěla jsem zakonzervovat to krásné, co bylo, a přitom jsem velmi trpěla, nikdy předtím jsem netušila, že psaní tolik bolí na duši. Je to místy sentimentální romance, to přiznávám, ale i to je jedna z mých mnoha stránek :))

    @Martina: Kniha by měla být na Slovensku k dostání ke konci měsíce dubna na internetovém portálu www.martinus.sk. Snad :))

    @Lucie, Papája: Holky, díky moc a kuchtění zdar!

    OdpovědětVymazat
  15. Ja mam k Italii podobny vztah, i kdyz stale dozniva bolest z rozchodu, ale snad najdu odpovedi na me otazky ve vasi knizce a bude jednodussi to prekonat...na ucte jsem sice v minusu, ale zato to stoji:)

    OdpovědětVymazat
  16. No, já nevím, jestli mohu dát někomu odpovědi, sama je neustále hledám. Ale bolest z rozchodu me dovedla až k tomu, abych napsala knížku, byla to moje forma psychoterapie.

    OdpovědětVymazat
  17. Milá Evo, velké complimenti! Kniha je krásně lidská :-) Vše ostatní tu už padlo, jen bych se opakovala. Za sebe díky, čte se to opravdu samo!

    Něco málo jsem napsala i zde:
    http://www.gurmanka.cz/2011/04/rikal-jsi-ti-amo

    OdpovědětVymazat
  18. @DolceVita: Slova chvály od Šárky, "guru" českého foodblogerství, si ani nezasloužím... Já napsala jen o sobě a o svojí vášni pro italskou kuchyni, to zas nebylo tak náročné :)) Červenám se na každičkém milimetru kůže a DĚKUJU MOC!

    OdpovědětVymazat
  19. Musím se přidat ke gratulacím, Itálie je taky moje "srdcovka" :), Vaše knížka mi na ni přinesla zase trochu jiný pohled, spoustu inspirace do kuchyně a chytila mě příběhem. Už se těším na pokračování, pokud nějaké bude. :)

    OdpovědětVymazat
  20. Tak to sdílíme stejnou vášeň :)) A jsem přesvědčená, že to je vášeň na celý život :) Já jsem se k Itálii dostala tak trošku omylem, dříve jsem nade všechno zbožňovala Francii, ale OSUD mě nasměroval do Říma. Na pokračování se pracuje :)) A kdokoli by se chtěl se mnou podělit o své dojmy z Itálie, tak mi může napsat buď sem, nebo na eva.ryznerova@hotmail.com.

    OdpovědětVymazat
  21. Tak jsem právě dočetla... a kdybych občas nemusela spát a chodit do práce, asi bych ji přečetla jedním dechem. Vaše knížka mi nejen rozezněla chuťové buňky, ale hlavně vzpomínky na jednotlivá setkání s milovanou Itálií a italským temperamentem. Vždyť který šéf dokáže svým zaměstnancům recitovat u oběda Petrarcovy sonety Lauře v originále nebo hulákat na svého obchodního partnera, že je "basilisco sofistico", jenom Ital...:-)Už se těším na pokračování. :-)))

    OdpovědětVymazat
  22. Baseťátko, děkuju! Takového šéfa musel každý zbožňovat! Úplně si představuju s jakou vervou recitoval verše a jakými rozvášněnými gesty doplnil častování obchodního partnera. Když jsem přijela do Itálie poprvé, bylo mi divné, proč se všichni neustále hádají. Později jsem pochopila, že i obyčejné "podej mi sklenici vody" zní českým uším jako bouřlivá výměna názorů. S Italy je velká legrace :))

    OdpovědětVymazat
  23. Také jsem neodolala a knížku zakoupila. Je moc moc pěkná a inspirativní, stejně jako tenhle blog. Těším se, jestli bude nějaké pokračování. Slávka.

    OdpovědětVymazat
  24. Milá Slávko, děkuju za Vaši přízeň. Ano, pokračování se chystá. V létě se uzavřu před světem a napíšu pokračování. Tak mi držte palce :))

    OdpovědětVymazat
  25. Tak aby jste si nemyslela, že knížku čtou jen ženy. Právě se jí zmocnil můj přítel, milovník Itálie a italské kuchyně, výborný kuchař, a odmítá ji vydat...:-)) Prý je velmi inspirativní, ve všech směrech... :-)))

    OdpovědětVymazat
  26. @Baseťátko: Jéje, tak to jsem překvapená. Myslela jsem si, že muže bude můj "ženský" styl spíš iritovat :)) Tak ať je ta inspirace k užitku ;-))

    OdpovědětVymazat
  27. Jé. :-) Když jsem viděla v metru plakát Říkal jsi ti amo, napadlo mě, že to musíte být Vy ta autorka.
    Podle toho, co tu na blogu píšete o gastronomii a Itálii, jsem si na vás vzpomněla.
    Moc ráda k vám na blog za dobrými recepty. Obdivuji italskou kulturu a snažím se učit jazyk. Tak se těším až se dostanu ke knize. Přeju ať má úspěch a držím vám palce! :-)

    Myosotis

    OdpovědětVymazat
  28. @Myosotis: Tak to jste detektiv :)) Držím palce s italštinou, mimochodem knížka je italskými slovíčky doslova protkaná a je v ní i minislovníček... pro všechny, kdo tomuto jazyku lásky propadli stejně jako já :)

    OdpovědětVymazat
  29. Už jak jsem viděla název knížky, bylo to jako bych jí napsala já:-) Mám skoro stejné zkušenosti, i když u italského snoubence jsem radši nezůstala, přeci jen si potrpím na větší nezávislosti:-) ale Itálii miluju už od 13 let, kdy jsem začala studovat italštinu...teď je to pro mne taky "il paese del mio cuore" e Roma soprattutto":-)

    OdpovědětVymazat
  30. @Kris: che bella notizia :)) Nechodily jsme náhodou se stejným Římanem ;-D? Já jsem úplně stoprocentně neprozradila, jestli jsem s mým "fidanzato" zůstala nebo ne... je to nekonečný příběh ;) Roma cappociona per sempre :)

    OdpovědětVymazat
  31. Nee já měla snoubence v nádherným městě Matera, kousek od Bari:-) V Římě mám jen přátele, což vlastně všude po Itálii:-) Ale už je to dlouho, je teď ženatý a má malého syna, nicméně mi stále říká jaká jsem jeho jediná věčná láska, že mě bude milovat i když já jeho ne (na to používá úryvky z Božské Komedie:-) a jak jsem jeho největší nesplněný sen a že kdyby přijel do Prahy, musel by mne od současného přítele unést:-))) No je to těžký, když maj Italové vztah jakoby jistý tak se chovají úplně jinak než když holku mít nemůžou:-)

    OdpovědětVymazat
  32. @Kris: Basilicata je kouzelná, jako by se tam zastavil čas. Čím víc na jih, tím divočejší muži, i sami Italové to říkají :)) To je dost přesná definice toho jak Italové vnímají vztahy a já bych ještě dodala, že u Italů je velký rozpor v tom, co říkají a jak jednají. Jedno jim ale musím přiznat - nikdo neumí vyznávat lásku a lichotit tak jako oni ... ale kdoví, třeba za pár let budu tvrdit něco jiného :)

    OdpovědětVymazat
  33. Jojo je to naprostá pravda...více lichotek jsem ještě od nikoho neslyšela:-)))) ale dala jsem přednost klidnému, trvalému vztahu, kdy můžu parterovi ve všem důvěřovat, zbytečně na mne nežárlí, můžem si dělat co chceme - jen máme pravidlo, že se nebudeme podvádět, to by byl konec vztahu - mne hrozně otravovalo na italském snoubenci, že mne pořád chtěl sledovat, nechtěl abych měla kamarády kluky, protože tvrdil, že kamarádství mezi dvěma pohlavími neexistuje a tak podobně:-))) myslím, že jsem si polepšila po mnoho stránkách i když třeba neslýchávám narychlo složené básničky a dojemné vyznání:-) ale tak teď alespoň mám tyto vyznání od bývalého snoubence - i když se mu v pondělí narodil druhý syn, stejně se mi stále dvoří:-))

    OdpovědětVymazat
  34. Evka,konecne som sa dostala k tvojej knizke,a neda mi nenapisat,ak je uuuuchvatna...precitala som ju jednym dychom,a uz teraz sa neviem dockat pokracovania...a nasla som v nej aj odpovede na talianske "záhady":)teda veci,ktore sme v Taliansku nechapali..:)Dakujem za tak prijemny prudkocitatelny zazitok:)

    OdpovědětVymazat
  35. Martinko, děkuju za komentář a za tvoje vřelá slova. Ani nevíš, jak mě těší, když se knížka líbí a když předá kousíček lásky k Itálii někomu dalšímu. Italské záhady? Sem s nimi! Je jich spousta, že :))

    OdpovědětVymazat
  36. Viem si predstavit tvoju radost,Evka:)prave preto mi nedalo nepodelit sa o moje pozitivne emocie:)...zahady?..napriklad ,preco chodia Taliani aj v tom najvacsom teple obleceny v tesnej koseli s dlhym rukavom,a v dlhych nohaviciach...alebo preco sa tak casto jeden druheho dotykaju?vsimli sme si to hlavne na plazi,kde sa mlady taliansky chlapci neustale "ochytavali":))nam to prislo take neobvykle,ale kedze si v knizke pisala,ze taliani maju "osobny priestor" tak trochu posunuty,uz mi to bolo jasne:))alebo mozno tam dole na juhu...je akosi "teplejsie" :)))))

    OdpovědětVymazat
  37. Mně se strašně líbí váš slovenský výraz pro Italy - Taliáni, připadá mi tak nějak mnohem výstižnější ve všem :) Jojo, oni se Taliáni pořád ochytávají, až moc, třeba otcové se svými syny, maminky s dceruškami, já jsem z toho byla kolikrát v rozpacích :-) a nevěděla jsem kam s očima. Neboj, v pokračování rozkryju další záhady, třeba proč Taliáni pořád tak křičí, nebo proč nosí i v noci sluneční brýle (z toho jsem měla fakt šok :)

    OdpovědětVymazat
  38. :)))si ma pobavila:))..ano,ano..toho kriku som si tiez vsimla..:))a taktiez som si vsimla,ze pre blondynku je v Taliansku sveta žit:)tolko milych usmevoch sa mi od mužov tu na Slovensku len tak nedostane:))....tak uz sa neviem dockat tvojho pokracovania a dalsich zahad "Talianov" :))

    OdpovědětVymazat
  39. Dobrý den :-)
    Tak jako většina hrdých vlastnic Vaší knihy jsem ji přečetla téměř najednou - ve vlaku, v práci pod stolem..prostě a jednoduše kdykoliv a kdekoliv to šlo. Jsem taky velká milovnice všeho italského (včetně italštiny)i když jsem v Itálii strávila všehovšudy sotva hodinku při čekání na trajekt.... Naštěstí a díky osudu se tam chystám zmizet na hodně dlouho. Vyléčit si srdce, nacpat se "špagetama" až k prasknutí, zdokonalit italštinu, pozorovat Italy v jejich přirozeném prostředí :). Prostě a jednoduše se těším na vše a to také díky inspiraci kterou jsem objevila ve Vaší knize. Ta určitě pojede se mnou a bude mi dělat společnost při čekání na její pokračování, kterého se nemohu dočkat :)

    OdpovědětVymazat