Agretti a zolfini - tajnosti italské


Zima předala svou vládu jaru (konečně, zamrzlo mi psaní i vaření) a začíná se zelenat na lepší časy. Mám chuť na pampelišku, grilovala bych pod širým nebem třeba hned zítra a slunce ať si pořádně posvítí na moji bazalku a petržel za oknem. Nebo!
Čím byla zima třeskutější, mé chuti se zjednodušovaly a toužily po čemsi obyčejně neobyčejném. Jednoho dne se mi dostaly pod ruku agretti nebo také barba di frate přímo z římské tržnice.

jak se vaří agretti
Výraz barba di frate lze přeložit jako mnichovy fousky, což přesně vystihuje tvar zeleného pokladu. Jde o svazečky zelené traviny, chuťově nejvíce přirovnatelné ke špenátu. Jak už je v italské kuchyni dobrým zvykem, úprava je velmi jednoduchá. Agretti se vaří ve vodě osolené mořskou solí, jen pár minutek, aby byly přesně al dente.

jak se vaří agrettijak se vaří agretti

Recept na italské agretti

Poté se buď jen zakapou olivovým olejem a citronem, nebo se nechají takzvaně ripassare in padella. Což je v Itálii velmi oblíbený způsob jak vylepšit chuť již vařené zeleniny. Podobně se upravuje špenát či brokolice. Na pánvi se prohřeje olivový olej, přidá se rozmáčknutý česnek, ančovička a pálivá paprička. Vše se nechá krátce osmahnout.

Uvařené agretti jsem přidala do směsi a minutku je prohazovala, aby se dostatečně obalily ostrou směsí.

restované agretti tepelná úpravaVýsledek? Nepopsatelný! Důkaz, že zelenina může překvapit a vytvořit závislost. Cítím její listovou chuť plnou železa na jazyku ještě teď a toužím po další a další.

Zážitek číslo dvě se odehrál ve společnosti fazolek zolfini.

zolfini z ToskánskaPěstují se výhradně v Toskánsku, jsou bílé, drobné, kulaté a světe div se - nemají tvrdou slupku typickou pro luštěniny. Asi proto budou tak drahé, jeden kilogram se v Itálii prodává za cenu kolem 40 EUR!

Pěstují se jen na jednom místě a samozřejmě se tudíž mohou honosit titulem IGP - indicazione geografica protetta - ochranná známka místa původu. Nemusí se namáčet, ale vaří se nejméně po dobu tří hodin na velmi mírném ohni, je nežádoucí, aby se vařily klokotem, musí jen jemně probublávat. Voda, ve které se vaří, se mírně osolí, přidává se bobkový list či šalvěj, někdy i celé rajče.

Když se zolfini uvaří, servírují se včetně vývaru a na talíři se dochucují jen olivovým olejem, solí a pepřem. Chutnají po másle. Po typické chuti luštěnin či sklonu k nadýmání ani stopa. Zkrátka dokonalost sama. Když se mě někdo ptá, co si má koupit v Itálii, tak samozřejmě doporučuju vyzrálý parmezán, prosciutto crudo a jedním dechem dodávám - ZOLFINI!


Komentáře

  1. Hmm naprosté zajímavosti ani o jednom jsem nikdy nečetla:) a ochutnala bych hned obojí, u nás asi těžko sehnatelné že???nebo spíš vůbec?

    OdpovědětVymazat
  2. O fazolkách zolfini psal loni i pan Cuketka... a dokonce mu pak vyrostly i v Praze;) http://www.cuketka.cz/?p=7837
    To druhé neznám a nutně potřebuju, zelená, mňam! Hrozně mi něco takového chybí...

    OdpovědětVymazat
  3. Jani, bohužel obojí je dovoz přímo z Itálie. Jde o lokální produkty, které v sobě koncentrují obrovský genius loci a nejlépe chutnají konzumované přímo na místě činu. Třeba je jen otázkou času, kdy se k nám budou dovážet, ale pak nechci vidět ty ceny :(

    OdpovědětVymazat
  4. Motýlku, Itálie oplývá mnoha zelenými zeleninami, které jsou u nás nevídané, např. ciccoria (druh pampelišky) nebo bietola (podobá se mangoldu), já po nich doslova šílím, chutná mi jejich nahořklost a listovost. Zolfini jsou jedinečný produkt lokálního zemědělství, pěstují se v horských údolích mezi Arezzo a Florencií, kterými protéká řeka Arno. Prý je důležité zasít 100. den v roce a nezalévat! Zolfini jsou čistým produktem přírody, berou si z ní, co potřebují. Klaním se panu Cuketkovi, já zkoušela pěstovat loni na balkoně jen obyčejné žíhané fazole a utvořily se mi jen dva prázdné lusky :((

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Určitě by fazolkám prospěly i nějaké rituální tance, jak koukám...
      Mně se nedaří moc pěstovat nic, teda loni jsme začala, ale teď jsem se přestěhovala - do oken nám to ale strašně praží,jsou na jih, nevím, jestli se v tom žáru vůbec něco udrží, v truhlících? O to víc bych nějaké netradiční zelené zeleniny uvítala třeba na trzích. Uvidíme, co letos bude. Tak se tady aspoň pokochám a budu vědět, že to není pažitka a mám si to koupit, až vyjedu na výlet;)

      Vymazat
  5. S dovolenim vazena Pani La Cuoca muzu se zeptat kde je mozne najit fazole "zolfini" na ceskym trhu?..anebo mate soukromi dovozec?
    Predem dekuji,
    CB

    OdpovědětVymazat
  6. To je škoda, že se to tady nedá lépe sehnat, ráda bych to vyzkoušela.

    OdpovědětVymazat
  7. Agretti jsme nafotila vloni v Římě a teď lituji, že jsem si trochu nedovezla na ochutnání. Tož příště!

    OdpovědětVymazat
  8. Parádní článek. Itálie skrývá spoustu famózních pokladů! Vždycky odtamtud odjíždím s těžkým srdcem a nejradši bych si veškeré místní trhy vezla s sebou:o)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky