A není to škoda?

Tuhle otázku slýchám v poslední době často. Když se přiznám k tomu, že vařím mnohem méně než dřív.

Není to škoda. 

Dnes vařím podle potřeby a občas mi to dělá velkou radost. Ale čas strávený v kuchyni mi už nepřipadá tak důležitý. Závislost na jídle a všem, co k němu patří, jsem si vytvořila v době, kdy mi vnější svět připadal zmatený a fascinace jídlem byla jeho protiváhou. 

Během krátké doby jsem dokázala z několika surovin stvořit cosi nového. Udivovalo mě, jak se suroviny mění pod mýma vlastníma rukama, mým vlastním přičiněním. Proces vaření jsem měla pod kontrolou (zatímco vlastní život mi unikal a řítil se do zátočin, které mi připadaly bludné) a bavilo mě pozorovat, jak ingredience nabývají nové podoby. Tehdy mi takový přístup dával hluboký smysl, teď mě už neuspokojuje se v jídle zhlížet. 

Ale to neznamená, že jídlo a vše kolem něj nemám ráda.

Můj vztah k jídlu je teď možná trochu kostrbatý. Částečně i proto, že jsem vložila hodně energie do knihy Útěk do Toskánska. V příběhu prožívá hlavní hrdinka existenciální krizi, utíká do Toskánska a prostřednictvím upřímných vnitřních monologů rekonstruuje příběh ztracené lásky. Vypravěčka přesouvá pozornost k obyčejným věcem, k detailům každodenního života a mnoho úvah věnuje něčemu tak obyčejnému jako je jídlo nebo víno. Skrze jídlo popisuje vztah k prvotním vláknům lidské existence a tuší (možná!), že někde na jejich konci objeví lék na smutek. 

Čtenářka Eva mi po přečtení knihy napsala:

 "Knížka je přesně taková, jaká chtěla být. PŘESVĚDČIVÁ (velká písmena se udělala sama, tak to beru jako potvrzení shora) v líčení jídla jako spojnice. Nenásilně trasformační. Na nic si nehraje a není tam nic zbytečného. Zhltla jsem ji."

Co tedy dělám? Vedu pomalý život.

A občas vařím, především jednoduchá zeleninová jídla ze sezonních surovin. Jsem spokojená, když mohu použít velkou nádobu, ať už pánev, hrnec nebo zapékací mísu a žádné další nádobí. Zeleninu vybírám podle konzistence a barvy a na oheň ji přidávám postupně. Začínám nejtvrdším druhem zeleniny a nakonec přihodím nejjemnější, křehké kousky. Pro přípravu zeleninové směsi z jednoho hrnce je důležité použít kvalitní olivový olej, na dochucení stačí hrubá mořská sůl a čerstvě mletý pepř. 

Letní zeleninová směs

Suroviny:

2 lžíce olivového oleje

3 mrkve

6 středně velkých nových brambor i se slupkou

2 dl z)možnáeleninového vývaru

1 dl suchého bílého vína

1 svazek zeleného chřestu

1 stroužek česneku

mořská sůl

čerstvě mletý pepř

5 g másla

bylinky na dochucení (tymián, petržel, bazalka, oregano - podle vlastní chuti)

 

Postup:

• V pánvi s vysokým okrajem rozehřejte olej. Přidejte mrkev nakrájenou na špalíčky a rozpůlené brambory. Podlijte vývarem a vínem, promíchejte a duste 15 minut. Objem tekutiny by se měl výrazně zredukovat.
• Zelený chřest očistěte a nakrájejte na kousky. Přidejte ho ke směsi a pět minut duste.
• Česnek oloupejte, nakrájejte na plátky a přidejte ke směsi. Promíchejte.
  
• Vše osolte, opepřete a nakonec přidejte máslo. Až se máslo rozpustí, posypte směs bylinkami a nechte dvě minuty všechny chutě propojovat.
• Podávejte s bílým chlebem a salsou verde nebo domácím pestem.