Pojďme slavit all´italiana

Přišel masopust, nečekaný a anachronistický... uviděl jsem tři bíle oděné přízraky, jež vyběhly z postranní uličky a uháněly na horní konec. Maškary poskakovaly a řvaly jak splašená zvěř a opájely se vlastním řevem - celé v bílém, na hlavě pletenou čepici nebo bílou punčochu s bílým chocholem, jež jim visela na stranu. Měly namoučněný obličej, dlouhou bílou košili a nabílené boty. V ruce třímaly vyschlou stočenou ovčinu jako karabáč; tvářily se hrozivě a každého, kdo včas neuhnul, bily hlava nehlava. Připomínaly ďábly vypuštěné z pekla v divokém nadšení a opojení z chvilky beztrestného šílenství, jež v místním prostředí překvapovalo a vypadalo ještě bláznivěji... strádání a všední otročinu se snažily přehlušit vidinou svobody v divokém výbuchu nepředstírané zuřivosti.

CARLO LEVI, Kristus se zastavil v Eboli

Carlo Levi líčí ve svých knihách svět venkovanů se směsicí odporu i obdivu, jako by chtěl z jejich světa vykročit, ale zároveň je vtahován do jeho víru. I pro mě je Středomoří jakousi magickou krajinou, jakmile do ní jednou vstoupíte, jako byste překročili bludný kořen - cesta zpět se hledá těžce. V Itálii jsem prožila všechny roční doby, i k masopustu se tedy vážou mé vzpomínky.

I když se lze v Itálii setkat s obdobou našich masopustních koblížků nazývaných ciambelle, castagnole (můj recept najdete zde) nebo fritelle, přichází italská kuchyně také s variantou dietnějšího těsta, přestože se ve finále rovněž smaží dozlatova v horké lázni z rozpáleného oleje. Typickou sladkou masopustní pochoutkou, která voní ve všech pasticceria (cukrárnách), jsou takzvané chiacchiere (čti kjakjére). Jejich domácí příprava je tak jednoduchá, že mohou posloužit jako rychlovka kdykoliv po celý rok, když vás přepadne neodbytná chuť na sladké. Já většinou v případě takového záchvatu volím palačinky, když se ale dokážu ovládnout o chvilinku déle, zcela se oddávám přípravě chiacchiere. Protože jsou křupavoučké a zdobené lehkým závojem z moučkového cukru.


Masopustní chiacchiere

500 g hladké mouky
3 vejce
1 dl suchého bílého vína
5 g sody nebo kypřicího prášku
50 g změklého másla
70 g moučkového cukru + dostatek moučkového cukru na obalení
1 vanilkový cukr
špetka soli
kvalitní olej na smažení

Do mísy prosejte hladkou mouku, přidejte sodu, vejce, máslo, moučkový i vanilkový cukr, špetku soli a bílé víno. Rukama vypracujete hladké a elastické těsto. Zabalte do potravinové fólie a nechte odpočinout 30 minut při pokojové teplotě. Bochánek těsta rozdělte na čtyři díly, vyválejte z každého 2 mm silný plát. Pomocí rádýlka nakrájejte na dlouhé proužky.
Těsto můžete tvarovat podle libosti, ale mějte na paměti, že se vaše výtvory budou muset vejít na pánev a rovnoměrně smažit.

Do pánve nalijte vysokou vrstvu oleje na smažení, tak aby se v něm cukrouškové potopily. Až se olej rozpálí, ponořte do něj růžek pokusného obdélníčku, pokud se začne v oleji vrtošit, můžete začít smažit. Smažené obdélníčky položte na papírovou utěrku, aby se zbavily přebytečného tuku. Jakmile vychladnou, přendejte je do velké mísy a vylepšete je popraškem z moučkového cukru. Pořádně promíchejte a bez výčitek svědomí je nalámejte na nepravidelné kousky. V cukrárnách se chiacchiere prodávají na váhu a mezi velkými kousky najdete i spoustu droboučké sutě, která je zákazníky považována za delikatesu - je totiž nejsladší. Moc se mi líbí, že v italských cukrárnách balí své výtvory do hedvábného dárkového papíru, celý balíček nakonec ještě ozdobí stužkou, a je úplně jedno, jestli utratíte dvě eura nebo dvacet.

Že vám celý recept něco připomíná? Možná babiččiny Boží milosti :))