Restaurant Day - den, kdy je dovoleno vše

Do srpnového nedělního dne se tu a tam vkrádal vítr a chlad, slunce nás balamutilo, ale nic nás nemohlo zastavit. Nás, které baví improvizace a rádi se pouštíme do hry, které se říká Restaurant Day. Pravidla jsou jednoduchá - zúčastnit se může každý, kdo má odvahu veřejně nabídnout vlastnoručně připravené pokrmy.
Bylo to už po páté, kdy jsem naplnila proutěný košík domácím jídlem a vyložila ho pod širým nebem. Na dřevěný stůl v pražském parku Stromovka. Kolemjdoucím jsem nabízela focacciu, ráno vytaženou z trouby, aby bylo těsto nadýchané jako načechrané peří. K ní caponatu, sladkokyselou zeleninovou směs, kterou vynalezli Sicilané. Kuskus, salát z pečené řepy a brambor. Švestkový koláč podle prastarého rodinného receptu. Horko děsí improvizované restaurace víc než cokoli jiného, ale počasí bylo tentokrát milostivé. Slunce svítilo tak akorát, prostřené stoly zářily do dáli, a já cítila v hloubi duše spokojenost. Už jsme pomalu balili, když se zničehonic objevila mísa smažených cuketových placiček. Přinesli ji hosté, kteří se o Restaurant Day dočetli na facebooku a chtěli něčím přispět. Někoho napadlo, že by chutnaly báječně s jemnou bylinkovou pomazánkou od Kristy. Zapíjeli jsme sangrií z bílého vína od Natálie a Zuzky. Opět vysvitlo slunce a jedno neobyčejné nedělní odpoledne pomalu končilo.