Agretti a zolfini - tajnosti italské

Zima předala svou vládu jaru (konečně, zamrzlo mi psaní i vaření) a začíná se zelenat na lepší časy. Mám chuť na pampelišku, grilovala bych pod širým nebem třeba hned zítra a slunce ať si pořádně posvítí na moji bazalku a petržel za oknem. Nebo!
Čím byla zima třeskutější, mé chuti se zjednodušovaly a toužily po čemsi obyčejně neobyčejném. Jednoho dne se mi dostaly pod ruku agretti nebo také barba di frate přímo z římské tržnice.


Výraz barba di frate lze přeložit jako mnichovy fousky, což přesně vystihuje tvar zeleného pokladu. Jde o svazečky zelené traviny, chuťově nejvíce přirovnatelné ke špenátu. Jak už je v italské kuchyni dobrým zvykem, úprava je velmi jednoduchá. Agretti se vaří ve vodě osolené mořskou solí, jen pár minutek, aby byly přesně al dente.



Recept na italské agretti

Poté se buď jen zakapou olivovým olejem a citronem, nebo se nechají takzvaně ripassare in padella. Což je v Itálii velmi oblíbený způsob jak vylepšit chuť již vařené zeleniny. Podobně se upravuje špenát či brokolice. Na pánvi se prohřeje olivový olej, přidá se rozmáčknutý česnek, ančovička a pálivá paprička. Vše se nechá krátce osmahnout.

Uvařené agretti jsem přidala do směsi a minutku je prohazovala, aby se dostatečně obalily ostrou směsí.

Výsledek? Nepopsatelný! Důkaz, že zelenina může překvapit a vytvořit závislost. Cítím její listovou chuť plnou železa na jazyku ještě teď a toužím po další a další.

Zážitek číslo dvě se odehrál ve společnosti fazolek zolfini.

Pěstují se výhradně v Toskánsku, jsou bílé, drobné, kulaté a světe div se - nemají tvrdou slupku typickou pro luštěniny. Asi proto budou tak drahé, jeden kilogram se v Itálii prodává za cenu kolem 40 EUR!

Pěstují se jen na jednom místě a samozřejmě se tudíž mohou honosit titulem IGP - indicazione geografica protetta - ochranná známka místa původu. Nemusí se namáčet, ale vaří se nejméně po dobu tří hodin na velmi mírném ohni, je nežádoucí, aby se vařily klokotem, musí jen jemně probublávat. Voda, ve které se vaří, se mírně osolí, přidává se bobkový list či šalvěj, někdy i celé rajče.

Když se zolfini uvaří, servírují se včetně vývaru a na talíři se dochucují jen olivovým olejem, solí a pepřem. Chutnají po másle. Po typické chuti luštěnin či sklonu k nadýmání ani stopa. Zkrátka dokonalost sama. Když se mě někdo ptá, co si má koupit v Itálii, tak samozřejmě doporučuju vyzrálý parmezán, prosciutto crudo a jedním dechem dodávám - ZOLFINI!