Štítky

aronie (1) asie (2) bazalka (1) Befana (1) bešamel (4) bez černý (1) bolognese (1) brambory (2) bruschetta (3) bylinky (3) caponata (1) castagnole (1) cestování (1) crostata (1) cuketa (7) cukroví (2) čaj (2) čekanka (2) červená řepa (1) čokoláda (2) detoxikace (1) dezert (15) dolce vita (2) domácí likér (2) drobenka (3) Dýně (5) fazole (1) fazolky (1) fíky (1) focaccia (1) gnocchi (1) granita (1) grappa (1) grissini (1) Houby (7) hrušky (1) humr (1) cheesecake (2) chléb (7) chobotnice (1) chřest (5) Itálie (31) jablka (1) jahody (3) jaro (3) jehněčí (1) juglon (1) karamelizovaná cibule (1) kaštany (1) klíčení (1) koblihy (1) koláč (10) kompot (1) kopřiva (1) králík (1) kuře (3) kuskus (1) kvásek (6) květák (2) kynuté těsto (7) lasagne (1) léto (8) lilek (2) luštěniny (4) marmeláda (2) maso (2) masopust (4) máta (1) matcha (4) minestrone (2) moře (3) oběd (1) olivy (1) omáčka (1) Ořechovice (1) ostružiny (1) ovoce (3) panettone (1) parmezán (2) paštika (1) pesto (3) pizza (1) plody moře (2) podzim (8) pohanka (2) polévka (13) pomazánka (2) předkrm (3) příroda (2) pučálka (2) radicchio di Chioggia (1) rady (1) ragú (2) rajčata (5) rajčatová omáčka (1) rakytník (1) rebarbora (1) regionální kuchyně (1) restaurace (4) Restaurant Day (3) rostlinné mléko (1) ryby (3) rýže (3) salát (9) semínka (1) slané pečivo (2) slaný koláč (2) slaný nákyp (1) slávky (1) sójové maso (1) sušenky (2) syrová strava (1) šípky (2) Španělsko (2) šťáva (1) štrúdl (1) těstoviny (7) tiramisu (1) Topinambury (1) Toskánsko (3) třešně (1) tuňák (1) václavky (1) Vancouver (1) Vánoce (6) vatikánský chléb štěstí (1) vegetariánské jídlo (46) Velikonoce (1) vývar (2) zavařování (1) zelenina (9) zelí (1) zima (3) zmrzlina (3)

úterý 27. července 2010

Máto má, jediná...



Tahle mrštná potvůrka roste tak rychle, že ji nestíhám spotřebovávat. Jakmile na její bohaté hřívě provedu letní sestřih, vyraší na nečekaných místech další pramínky, které se obalí chuchvalci zelených lístečků voňavých jako mentolky. Podotýkám, že se jí takhle pěkně daří na balkóně v prvním patře na pražské periferii, slunce nic moc. Ze všech mých pěstitelských prací, vychází máta jako biologicky nejodolnější druh bylinek pěstovaných ze semínek v drsných českých podmínkách. Žádný skleník. Ani fólie! Jsem na svou mátu pyšná, kochám se s ní každé ráno i večer, vždyť mi, holka jedna, roste přímo před očima.
Ale kam s ní, pane Nerudo?
Ne nebojte, to jen tak planě řečním aby blog nestál. Protože, já samozřejmě vím, co s ní, kam s ní a hlavně jak ji sníst ve všech možných podobách!

Podoba první:

Mátové pesto





svazek máty
3 stroužky česneku
70 gr oloupaných pistáciových oříšků
100 gr nastrouhaného parmazánu
olivový olej extra vergine
sůl a pepř

Mátu operte ve studené vodě, lístečky jemně osušte v papírové utěrce. V hmoždíři (samozřejmě může použít i tyčový mixér, ale směs bude až příliš romělněná) utřete česnek se solí, přidejte pistácie a postupně přilévejte olej. Až vznikne omáčka, zahustěte ji nastrouhaným parmazánem. Pokud je směs příliš hustá, přidejte ještě olej. Výsledkem má být pesto, takže strááášně hustá, samá bylinka-samý oříšek-samý sýr, omáčka. Mátové pesto chutná výborně s opraženou francouzskou bagetou, poslouží i jako omáčka na těstoviny. Pesto můžete uchovat pár dní v ledničce, rozleží se a chuť máty se zjemní. Jenže já mám vždycky co dělat, abych ho rovnou nezbaštila!

Podoba druhá:

Pasta a la mentuccia


lžička najemno nakrájené červené cibulky
svazek čerstvé máty
2 špetky šafránu
2 polévkové lžíce nastrouhaného parmezánu
panenský olivový olej
100 gr špaget na osobu (pamatujte, vždy italské značky: Agnesi, DeCecco, Barilla)

Tenhle recept (ostatně jako většinu svých receptů) jsem okoukala v jedné římské rodině. Nechtělo se mi věřit, že ten zlatozelený závoj na špagetách, pochází jen se spojení máty s šafránem. Ale bylo tomu tak.
Mentuccia...je tak trochu nadávka, slušně se italsky mátě říká menta. Tady jde o těstoviny s pořádnou dávkou máty, se zlobivou pálivou mátou, s mátou, která určitě může za vaši poslední hádku s partnerem. Tenhle recept to zkrátka mátě pořádně natře!
Dejte vařit vodu na špagety. Do malého kastrůlku nalijte dvě deci panenského olivového oleje, možná vám to bude připadat hodně, ale nešetřete. Postupně přidávané ingredience v něm totiž musí plavat. Postavte ho na mírný oheň. Přidejte cibulku, šafrán rozemnutý v prstech a oprané a osušené lístky máty. Nechte probublat a stáhněte z ohně. Ještě předtím, než scedíte špagety, odeberte z hrnce lžíci slané vody, ve které se vaří, a zamíchejte ji do omáčky. Vyvařená voda obsahuje škrob, který vám pomůže zahustit mátovou omáčku.Uvařené těstoviny sceďte, důkladně promíchejte s mátovou omáčkou a parmezánem. Výsledkem je lehký pokrm neobvyklé barvy, který chutná jemně a díky mátě neuvěřitelně svěže.

Podoba třetí:

Mátovo-čajové mojito


svazek máty
4 dl silného zeleného čaje
4 lžíce třtinového cukru
2 lžíce čerstvě vymačkané citronové šťávy
lžíce medu
led podle libosti
máta na ozdobu

Mátu utřete se třtinovým cukrem, medem a citronovou šťávou. Přendejte do skleněného džbánu a přelijte vychlazeným zeleným čajem, který jste si předem připravili. Přidejte led. Servírujte do vychlazených sklenic a zdobte - čím jiným než mátou :)

pátek 16. července 2010

Tak chutná Sicílie


Umění žít, la dolce vita, je nejlépe odpozorovatelná na jihu Itálie. Životní styl nezkrotných jižanů, potomků Féničanů, Řeků, Arabů, ale i Gótů a Normanů, kteří se snažili dobít tento podivně hranatý míč na špičce italské kozačky, je demonstrací každodenní radosti z těch nejobyčejnějších věcí. Z toho že svítí slunce, nebo že právě dozrávají rajčata, a když od moře zavane lehký svěží vánek, je to rovnou důvod k malé oslavě. Majestátní signori v dlouhých modrých kalhotách a s nezbytnou strejdovskou bekovkou naraženou na hlavě, usednou do stínu své oblíbené cukrárny a poručí si... granitu. Chuť kávy zamražené do něžných krystalek s nezbytnou pusinkou šlehačky na špičce ledové tříště je nezapomenutelná. A přitom tak snadná na přípravu:

2, 5 dl silné mleté kávy
80 g krystalového cukru
vanilkový lusk
1 dl smetany na šlehání



Do kastrůlku nalijte 2,5 dl vody, přidejte cukr a přiveďte k varu. Cukrový sirup povařte asi minutu, poté do něj nasypejte kávu. Vanilkový lusk rozřízněte a pomocí nože vytřete dřeň, přidejte ji do kávové směsi. Nechte vychladnout. Připravte si formu na led. Přefiltrujte přes papírový filtr nebo bavlněný ubrousek kávovou směs a rozlijte ji do formy. Do mrazáku s ní nejméně na dvě hodiny! Až směs zledovatí, vyndejte formu z mrazáku, vyklopte vše do igelitového sáčku, vemte paličku na maso a roztlučte ledové kostky. Můžete použít i mixér. Hned servírujte s kopečkem čerstvě našlehané smetany. Uzobávejte lžičkou jako zmrzlinu. Dobrou chuť!

Výborně chutnají i namražené krystalky zeleného čaje!

neděle 4. července 2010

Peperonata aneb italská verze českého leča


Na lečo nemám zrovna pěkné vzpomínky. Měkká oranžovozelená hmota ve školní jídelně nikdy nepatřila mezi moje oblíbená jídla. Babička přidávala do leča pro vylepšení párek, teta vajíčko. Nepomohlo nic. Lečo zůstalo lečovité, ať se vylepšilo jakoukoliv ingrediencí. Před několika lety jsem v italské vesnici Bellegra poprvé ochutnala peperonatu, která se s lečem v mnohém shoduje. Papriková směs ale chutnala úplně jinak. Čím to? Šéfkuchař Gino, podsaditý dobrosrdečný bručoun s prošedivělými vousy, mi prozradil, jak na to:

Italská peperonata
4 osoby

6 velkých paprik různých barev
6 masitých rajčat
2 mladé cibule střední velikosti
3 lžíce kvalitního olivového oleje
1 lžíce portského vína nebo jiného červeného dezertního vína
1 lžička balsamikového octa
1lžička třtinového cukru

Abyste docílili jemné chuti peperonaty, musí se papriky oloupat, protože jen tak se dokonale prolnou s chutěmi ostatních ingrediencí a vytvoří harmonický celek. To jde celkem snadno: omyté a osušené papriky dejte do trouby na pečicí plech nebo na grilovací mřížku a při teplotě 240 °C je zprudka opékejte. Jednou či dvakrát je otočte, aby se rovnoměrně opekly ze všech stran. Až se na povrchu vytvoří hnědé puchýřky, jsou papriky připravené. Horké je vložte do igelitového sáčku a přikryjte utěrkou. Nechte je půlhodinku zapotit, slupka zcela povolí a vy ji lehce odstraníte pomocí nože, nebo jen prstů. Vyloupněte stonek a vydlabejte vnitřek, aby vám zůstalo jen "paprikové maso". Oloupat musíte i rajčata. Omyjte je, na několika místech nožem nařízněte a zalijte horkou vodou. Nechte je potopená v horké vodě po dobu asi 20 minut, poté je oloupejte. Papriky a rajčata nakrájejte na větší kusy, cibuli na měsíčky. Rozehřejte olivový olej, přidejte cibuli a papriky a 5 minut restujte. Přihoďte rajčata a duste na mírném ohni po dobu deseti minut. Podlijte portským a duste dalších deset minut. Zelenina se nesmí rozvařit (to je slabá stránka českého leča), musí být měkká, ale pevná. Na závěr přidejte balzamikový ocet a lžičku třtinového cukru, chuť zeleninové směsi se rozleží a zjemní.

Peperonata se nekonzumuje teplá, ale vychlazená. Výborně chutná s opečeným bílým chlebem, nebo jako dip - příloha ke grilovaným či pečeným masům.

Gino mi prozradil ještě mnohá další tajemství, třeba jak udělat bramborové gnocchi, nebo pravé italské krémové risotto... a to si nechám na příště.